O ČESEPÍKOVI podle vlastní zkušenostiFotka uživatele Jana Kuchařová.

    O standartním popisu tohoto čtyřnohého přítele, bylo napsáno spoustu článků . Je lehké kliknout, přečíst jinde a být ohromen nebo zklamán....

    Ale jak je vidíme my u nás? Bydlíme na kraji vesničky, máme velký kus pozemku a za ním hřiště, kemp, oboru... Spoustu lidí chodí kolem a my téměř o všech víme. Psi, více či méně hlasitým štěkotem , téměř všechny ohlásí. Kdo se zastaví a kouká , co za bláznivého psa to řve, je naším česepíkem hlášen o to hlasitě. Kamarádi se   zastaví na rychlý plk, ohřát děti po chladné procházce, podívat se na zvířátka..  Nikdy  ani chvilku nezaváhali, zda můžou vkročit, snad jen při chůzi kolem rybníčka, se strachem, pokud se kolem nich ty naše hovádka proženou, aby někdo neskončil urousán. V nejbližším okolí našich cbr se taky pohybují opravdu různé věkové kategorie lidí i dětí a jedinou obavou, je retrívří přehnaná touha někoho vítat a mazlit se a je jim jedno, jestli Vás viděli jednou nebo vícekrát.  Hlavní jsou další ruce k hlazení.(Máme  známé, kteří k nám chodí přes dvorek, zadní brankou. Obavy, jestli mohou procházet nastaly, až když jsme si pořídili malého jagdteriéra.. Donka je  super, hodná, ale jejím 8 kg nevěří tak, jako když se kolem nich hnali 80 kg  česepíci. )

    Tyhle lidi naše smečka zná, ale co cizí neznámí? Odrazující štěkot, výrazný pohled a pevná kostra tohoto plemene, zastaví lidi s myšlenkou, vstoupit bez pozvání. Nebudu nikoho přesvědčovat , aby to zkusil, jsme tomu rádi, že je naše soukromí střeženo tímto tajemným psem. Ale nikdy se nám nestalo,  aby nějakým agresivním náznakem reagovali na cizí návštěvu. Manžel měl ve dvorku dílnu a že se tady pohybovalo  cizých lidí.

    VÝCHOVA, DOSTATKU podnětů, které jsou našim pejskům od malinka dopřávány, ale to je přece věc, kterou automaticky dodáváme všichni našim čtyřnohým kamarádům. Je to o ZODPOVĚDNOSTI každého z nás, jakého psa - společníka , z mírumilovného plemene vychováme my... lidé.

    V naší smečce psů, žijí dva teriéři a dva chesapeaci.   Do naší rodiny přišli postupně a v klidu se zařadili do smečky a jako smečka fungují.  Své psy známe, předpokládáme a snažíme se nedělat chyby, které by vedly k šarvátkám. Jsou podněty a náznaky, které jsou za včasu potřeba zarazit, aby ve smečce panoval klid. Je třeba mít  DOSTATEK ČASU,  věnovat se a učit se jim  rozumět.  Jejich soužití probíhá v naprostém klidu. Na procházkách , při cvičení , na loveckých zkouškách nebo výstavách se potkáváme s různými pejsky.  Při zamyšlení, jak definovat reakce  česepíků na tyto psy, mě napadá...dělají se důležitým a rovnocenným společníkem svého vůdce. Tváří se inteligentně a jako všudybylové, chtějí mít situaci pod kontrolou.  Vydrží  být uvolnění, jste -li uvolnění i vy, jsou to velmi vnímaví jedinci,  kteří na Vaše pocity citlivě reagují. Nechají nevšímavě procházet  lidi se svými psy.  Pokud Vám věří, nerozhodí je nové situace. Nepotrpí si na hromadnou válenici sotva poznaných psů, netolerují, když jim jiný pes vrčí do ouška.  Umí ve smečce smyslplně pracovat, pro hrátky si své přátele vybírají sami.

    Nesprávná , nedostatečná a možná i pozdní , výchova a socializace ... to jsou podle nás příčiny ,špatného chování všech pejsků, v daných situacích. Naučit se klidnému chování ve skupině i cizích psů se musí nejen pesjek , ale i vůdce, jehož neklid okamžitě pes vycítí a reaguje...Netvrdíme ,že vyjímky se nenajdou, ale to je u všech plemen stejné.

    Všichni naši pejsci mají loveckou upotřebitelnost, ano i westík úspěšně s tit. CACT složil BZ. Netvrdím, že jsme denně několik hodin venku a běháme a cvičíme. Ale součástí každého dne je plnohodnotný , individuální kontakt, s každým ze psů.  Poznáváme se navzájem, zjišťujeme na co, který pes reaguje, v čem je nejjistější a na opak.. Cvičíme hodně poslušnost, ovladatelnost trénujeme klidy. Všechno od malička, nenásilně , postupně a důsledně..Česepík je velmi chápavý pes, rychle se naučí, pochopí -li, co se po něm chce. Také má období, kdy zkouší , dělat si věci po svém. Každé dítě se musí vyblbnout.. takže i jen tak procházka , místo  plánovaného cvičení je třeba. Při lovecké praxi,po složení zkoušek, si do určité míry, samostatnosti ceníme. Že neustojí klidy? Od malinka trénujeme , že aport není jen pro něj. Výhoda starší fenky učitelky,  se kterou se střídá v nošení aportů. Nebo si pro aport zajdeme sami. Při odložení pohazujeme aportíky i kousek od pejsků, nesmí pro ně.. cvičíme a zkoušíme různě. Některým to trvá déle, ale náš pocit je takový, že jde spíše o jejich osobnost, kdy Vám  přestanou klást odpor. Není to o tom, že je pokoříte, ale o tom, že sami přijmou,pochopí, to,co se po nich žáda. Naši parťáci ví, že jsou naší součástí a po každém výkonu, je i spousta legrace a nezůstanou někde ležet a jen tak vymýšlet lumpárny.

 

Atta

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>